http://richard_kliment.wbs.cz
|
.
.
projekty 2007 - 2009
>> výstava KFAŽ + hosté "Jeden den na Žižkově" Klub fotografů amatérů v Žižkově http://www.kfaz.estranky.cz/ . Koncept výstavy „Jeden den na Žižkově“ nemá prioritu před vystavenými fotografiemi. Není ani sociologickou sondou do koloritu Žižkovského podsvětí. Téma sjednocující výstavu je vlastně záminkou k setkání autorů, ke vzájemné prezentaci odvedené práce. Klub fotografů amatérů v Žižkově pracuje soustavně, dlouhodobě, po svém. A koncept výstavy jako společného zastavení nad fotografiemi, „rauchpauze“ s přáteli na společné cestě, je pro něj typický...
Fotografie se odstupem času stává dokumentem, jedním z nástrojů, které pomáhají setkat se s minulostí. Ale fotografie není jen obraz, odlesk „zachyceného okamžiku“. Technologie „kresby světlem“ umožňuje každému z autorů vybrat si vlastní způsob práce. Tak vznikají unikátní artefakty. Umělecká díla, která sice pracují s reprodukčními postupy, ale sama, redukována na reprodukci v katalogu, ztrácejí svou podstatu. Protože nejen symbolické významy skvn, ustálených ve fotografické emulzi, tvoří interpretovatelný systém fotografie. Součástí tohoto systému je i zvolený materiál, papír a jeho formát... Proto má klasická fotografie smysl. Autor promítá do reality fotografie svou vnitřní skutečnost. Dílo je svědectvím o individuální skutečnosti každého autora. Nejde o kýčovitou adoraci ruční práce, ani o tržní hodnotu originálu. Dílo hovoří svým jazykem, který se musíme stále učit. Protože jinak ztrácíme svou vlastní hodnotu - schopnost vnímající lidské bytosti.
Hodnota uměleckého artefaktu je v jeho komplexnosti, která umožňuje přiblížit se nejen jeho vlastnímu obsahu, ale univerzální skutečnosti našeho biologického druhu. Fotografií se (stejně jako jakýmkoliv jiným uměním), nedíváme do minulosti, ale dovnitř nás samých. Někdy se to podaří, nekdy méně. A tak je dobré, že to můžeme zkoušet stále znovu a znovu...
Richard Kliment
Nová instalace výstavy - tentokrát v "Galerii pod radnicí" Pokračování workshopu ::: Smíchov ::: info Culturecross Workshop "Contemporary shape of Žižkov" in pursuit of cyrcle "Prague before and now". Under expertise advice of (among others) photographer Jiří Všetečka and historian of the art Vladimír Czumalo participants became acquainted with different options of taking pictures of the city-landscape using traditional and digital photography technologies. .Praha dříve a nyní - dnešní Žižkov
Výstava představovaná v Galerii Městské části Praha 3 byla uspořádána v rámci projektu Praha dříve a nyní. Je pokračováním obdobné akce uskutečněné v roce 2007 v Karlíně. Skupina fotografů se soustavně po dobu několika měsíců věnovala proměnám jedné městské části. I když Žižkov se mění pomaleji než Karlín, zajímavosti k fotografování jsou si podobné: Staré nejen kontrastuje s novým, místy do něho vrůstá a vytváří prapodivnou směsici, která je velmi fotogenická, avšak dočasná ve své kurióznosti i ve svých negativních dopadech. Její zachycení je důležité pro paměť místa, zachování jeho genia loci. Potřeba fotograficky dokumentovat proměny se týká celé Prahy, což je postupným cílem celého projektu. Pouhá paměť často nestačí zachycovat rychlé přeměny a právě tady je fotografie ideálním pomocníkem, nástrojem, partnerem historiků. Dokáže zachytit, co by stálo mnoho slov, navodit atmosféru a vystihnout podstatné. Za objektivem vždy stojí určitý člověk, který podává svědectví nejen o realitě, ale i o svých pocitech. Žižkov svou historií, architektonickým a urbanistickým uspořádáním a především sociologickou strukturou obyvatel byl vždy zajímavým objektem k fotografování. Věnovali se mu významní fotografové jako Pavel Štecha, Vít Šimánek, Karel Cudlín aj. Projektu Dnešní Žižkov se zúčastnily více než dvě desítky fotografů, kteří pracovali pod vedením zkušených fotografů Prahy Jiřího Všetečky a Petra Šálka.Autoři vystavených snímků - Jaroslav Boček, Hana Čížková, František Dostál ( ten na výstavě nabízí i své starší snímky), J. Rudolf Duda, Šárka Freiberg, Radek Homola, Josef Janeček, Renata Klesnilová, Tomáš Klika, Richard Kliment, Jan Knot, Josef Louda, Nick Miller, Zdeněk Ráž, Jaroslav Skopec, Jiří Tondl, Emil Vejvoda, Tomáš Vitovský, Pavla Vrbová, Alena Vykulilová, Karel Zakar – vesměs navázali na svůj déle trvající zájem o tuto část Prahy. Výstavní soubor zahrnuje téměř stovku fotografií. Je jak dokumentárně silný, tak divácky přitažlivý. Všímá si nejrozmanitějších stránek a podob této svérázné čtvrti – od dominující televizní věže, z dob komunistického režimu výstražně vztyčené nad městem, přes zbytky staré zástavby, kontrastující s moderními stavbami a duchem současné doby, po poezii a nostalgii zdejších hřbitovů. Další snímky, které vznikly v rámci projektu, si lze prohlédnout i na www.scf.cz Výběru zajímavých míst pro fotografování s ohledem na historii a specifika Žižkova se zúčastnili PhDr. Vladimír Czumalo z Katedry kulturologie Filozofické fakulty, která je i partnerem celé akce, a Dr. Bronisla Svejkovská z Klubu přátel Žižkova. Kurátorkou výstavy je Věra Matějů z pořádajícího Svazu českých fotografů, na organizaci workshopu a výběru výstavních snímků se podílel také Radek Homola, předseda Klubu fotografů amatérů na Žižkově, skupiny fotografů se zavazující tradicí, jež se stala partnerem akce „Hodnota Žižkova, a také zdroj jeho přitažlivosti pro fotografa, je v jeho autenticitě. Historické město dole u Vltavy už turistický průmysl stihl proměnit v atraktivně a hygienicky balené dobře prodejné zboží. Žižkov se nenabízí, nepředstírá, nestaví před sebe uměle vytvářené obrazy. Obyčejně, všedně, ale zato doopravdy žije. Není to vždy hezké, voňavé, bezpečné a bez námahy srozumitelné. Ale je to skutečné. Ve městě, proměněném v soubor ikon pro turisty, pro opravdového fotografa mnoho nezbývá. Fotografická dobrodružství, která nabízí Žižkov, jsou ale stále ještě bez konce,“ říká V.Czumalo. Výběr snímků ze žižkovského workshopu je představován již potřetí. Diváci měli možnost ho zhlédnout v říjnu a listopadu v Galerii Svazu českých fotografů v Karlíně a v Galerii Krásova, na Žižkově. K celému projektu byl vydán katalog.
Fotografování současné tváře Žižkova není uzavřeno. Pro plánované zopakování celé akce, s nímž se počítá i v případě Karlína, jistě život nabídne další proměny nejen v realitě samé, ale i v subjektivním přístupu fotografů, jejich zhodnocení skutečnosti i poznávací a estetické hodnotě snímků, prostě všemu, co patří k podstatě fotografie.
Věra Matějů
“Pod povrchem"
výstava
Mikuláš Petr - fotografie
Richard Kliment – obrazy, instalace
červen 2009
prodlouženo do 10 července 2009
hospoda-čajovna-klub Souterrain
Bělehradská 82, Praha 2
Spojení: metro IP Pavlova, tram č. 11, zastávka Bruselská
Otevřeno denně 17 - 23
     Společná výstava fotografií Mikuláše Petra a obrazů Richarda Klimenta „Spodní proudy“ v prostorách hospody-čajovny-klubu Souterrain, navazuje na výstavní projekt realizovaný v listopadu 2007 v Prostoru Skutečnost.
Ateliery obou umělců, stejně jako oba výstavní prostory, se nacházejí v pražských suterénech… Umělé osvětlení, nábytek po babičce, stěny otlučené na cihlu, furt trochu zima… Dramaturgie obou klubů je odlišná. Není to jednotné „podzemní hnutí“. Oslovují ale komunity orientované na „kulturní underground“. A je celkem jedno, je-li takový postoj motivován odporem, znechucením, nebo – paradoxně - chutí zapojit se do „systému“. Na to má každý právo.
Pro vystavené fotografie a obrazy byla často východiskem lidská postava. Uvažujme o propojení člověka se společností, s vesmírem… „Anthropos“… To co je pod povrchem se vždycky nějak projeví.
.
vernisáž 6. 6. od cca 19.00 ::: koncert – Petr Bubák
 Pozvání na vernisáž přijali a radost nám udělali: Jiří Hrdina a Ivan Fried z Balbínovy poetické strany, básnířka Radana Šatánková, fotograf Tomáš Straka, muzikanti Sony a Pišta z The Paid, malíř Richard Tymeš a další přátelé... /foto Milada, Lída, Pavla/
  fotky Mikuláše Petra
a obrazy RK
  <!--[endif]-->"Fotorenesance 5"
- společná výstava obrazů a fotografií v ateliéru Karla Koutského
/Pod Vyšehradem 1, Praha 4/ (tram. zast. Podolská vodárna)
- vernisáž 24. 6. 2007 od 19.00
- pravidelně vystavují např. Karel Koutský, Jaromír F. Palme, Richard Kliment, René Hrala, Jan Fidler a další...
  .
"Nová vlna se starým obsahem..."
duben 2009 /vernisáž 3. 4. od cca 18.00/
Společenský dům Neratovice /nám. Republiky 1399/
- minimalistická grafika
- excentrická hesla - surreálná knižní makulatura .
 - milí hosté vernisáže > sešlo se nás 17 - na Neratovice to je fajn..
/foto Pavel Štoll/
Společenský dům Neratovice >>>
     .
ORIGAMI JEŘÁB
Podle japonské legendy se tomu, kdo složí 1000 kusů papírové skládačky origami ve tvaru jeřába, splní přání. Novodobá legenda vypráví o holčičce, ozářené výbuchem bomby v Hirošimě: Skládala origami a doufala, že nezemře… Kreativita má podle účastníků konference "Fórum pro kreativní Evropu" spasit "civilizaci". Skládat origami je jeden ze způsobů...
/dík za pomoc s origami Katce Machové/
.
.
  .
"Makulatura před knihovnou v Neratovicích"
  "Nová vlna se starým obsahem"
> titulek komunistického novinového článku o "závadné hudbě". Entartete Kunst socialismu. Tehdy byla kultura "nadstavbou". Dnes, na mezinárodní konferenci o kreativitě /Praha, březen 2009/, konstatují: "Kultura není jen něčím "navíc", když už je odpracováno..., ale tvoří naprostý základ smyslu našeho bytí". Je to naivita, nebo drzost, přijít s takovým "objevem"? Doufají v "restart". Jistě, jde o to, jaké to bude "potom".. Možná přišel čas čtvrtého jezdce Apokalypsy /Z.6,8/. Krize, podle jejich analýz, způsobí totální převrat, změnu - ale jejich paradigmatu. Fajn. To je dobře.
  .
 /Soukromá avantgarda, postmoderna, konceptuál
- pokaždé jinak a stále dokola /
"Spleen? - Okamžik"
křest nového CD skupiny
> 13. 3. 2009 ve 20.00 hod
Rock club Bunkr
Nádražní 76
Praha 5 – Smíchov - support skupina ZIMA
- kmotrem René Rypar
- premiérová projekce videoklipu FOOO!
 /kamera Jakub Fried, střih Zdeňek Růžek, scénář_režie RK/
+ výstava:
"Cielo Drive 10050"
13. 3. - 31. 3. 2009
Rock club BUNKR
Nádražní 76
Praha 5 – Smíchov http://www.bunkr-club.net/ .
- připomenutí tragédie v r. 1969, při které členové "Rodiny" Charlese
Mansona zavraždili v domě Cielo Drive 10050 herečku Sharon Tate a její
přátele
+ projekce videoklipu skladby FOOO!
- námět klipu inspirací pro obrazy
  .
CIELO DRIVE 10050
„Nadešel čas pro Helter Skelter. Jděte do toho domu. Žijou tam nějaký filmový hvězdy. A zrasujte každýho, koho tam najdete, co nejbrutálnějc to půjde. Musí to bejt nejstrašnější vražda.“
Charles Manson - odsouzený za vraždy
„Najednou se celý Cielo Drive 10050 vydělil ze zbytku světa a přenesl do nějaké jiné skutečnosti. Byli jsme odděleni od celého světa. Snad poprvé v životě jsem si v hloubi duše uvědomovala, co je to zlo. To zlo jsem byla já."
Susan Atkinson - odsouzená za vraždy
„Hlava se mi úplně vyprázdnila. Uvědomovala jsem si jen své tělo a to, že se pohybuje směrem k domu.“
Linda Kasabian - odsouzená za vraždy
„Nezabíjejte mě, prosím! Nezabíjejte mě. Chci žít! Chci mít dítě!"
Sharon Tate - jedna z obětí masakru v Cielo Drive
„A když Sharon zakřičela, něco to se mnou udělalo,projelo mi to celým tělem, tak jsem ji bodla znova, dokud nepřestala křičet. Bylo to jako proměňovat se v nic. Když vidíš stříkat ven krev. Olízla jsem si zakrvácené prsty. Tomu říkám trip. Je to lepší než orgasmus. "
Susan Atkinson - odsouzená za vraždy
„Vždyť už jsem mrtvej! Vždyť už jsem mrtvej!“
Voytek Frykowski - jedna z obětí masakru v Cielo Drive
„Místnost začala vybuchovat barvami a pohybem. Celý svět se přede mnou kroutil a točil a byl rudý jako krev, která cákala všude kolem. Já jsem byl dokonalý jako stroj. Vůbec jsem se neovládal, vydával jsem zvuky štěstí. Něco říkali, ale ten zvuk postrádal jakýkoli smysl. Poskakoval jsem, dokonalost, jako z vesmíru, dělal jsem zvuky štěstí. Na žádnou z těch osob si nepamatuji. Jejich obličeje nebyly skutečné. Nevypadali jako lidi."
Charles Tex Watson - odsouzený za vraždy
„Mluvíte, jako byste přiletěl z nějaké jiné planety".
- výrok člena Komise pro posouzení podmínečného propuštění / r. 1990/
„Jsem ďábel a přišel jsem vykonat ďáblovo dílo.“
„Jeho hlas jako by vycházel odněkud ze střev. Kopal Jaye do obličeje tak dlouho, dokud se znovu nepřestal hýbat. Přitom se smál. V tu chvíli mi bylo jasné, že Tex není lidská bytost. Byl to nějaký jiný tvor.“
Susan Atkinson - odsouzená za vraždy
„A slyšel jsem hlas ďábla: "Já jsem Zlo", řekl, alespoň tak dalece, nakolik Zlo může v tomto nejlepším ze světů existovat.
Já jsem totiž ten Zlý, o němý lidé říkají, že je příčinou všeho zla, a kterého si vymysleli jako výmluvu pro veškeré zlo, které páchají.
Nazývají mě Knížetem klamu,a knížetem lží vskutku jsem, protože jsem tím nejobludnějším produktem lidských lží."
- spisovatel P. D. Uspenskij - Karta XV - Ďábel /r. 1911/
„Nejsem z vás, od vás, ani nesouhlasím s vaším přístupem k věcem. Odmítám to, čemu vy říkáte spravedlnost. Lež, ve které žijete, se začíná řítit a já nejsem její součástí. Sám vím, co jsem udělal. Vaše soudní místnost je lidská hra."
Charles Manson - prohlášení pro veřejnost
„Necítil jsem v té souvislosti vůbec nic, ani tehdy, ani teď. Nemá to na mě žádný vliv, přestože chápu, že to z pohledu jiných může být špatné".
Psychiatrický posudek Charlese Tex Watsona
„Děvčata ve vazbě nejeví žádné známky pocitu provinění. Smějí se, zpívají, působí šťastným dojmem. Není to jenom maska. Opravdu nepociťují žádné provinění."
Paul Fizgerald, zástupce odsouzené P.Krewinkelové
„Nikdy jsem neměla pocit, že bych věděla, kým chci opravdu být nebo kým bych se chtěla stát."
Patricia Krewinkelová - odsouzená za vraždy
„Celý proces se nakonec stal především symbolem odvrácené tváře šedesátých let a hrozivé nejistoty, zda se mezi hippies, stále ještě se potloukajícími po ulicích, neskrývají další Mansonové, čekající na svou příležitost"
Greg King, spisovatel / r. 2000/
„Mansonovi stoupenci jsou prezentováni coby oběti svých vlastních činů. A celá situace poškozuje nejvíce samu společnost právě tím, že oni sedí ve vězení, místo aby byli svobodní a vedli konstruktivní životy“
Dr. Clara Livseyová, psychiatrický posudek
„Nejnebezpečnější je to, co k takovému ničení vede. Ty zločiny... představují jen tu viditelnou část, a nejsou vlastně - i když jsou to mezilidsky ty nejhorší důsledky, tak nejsou, jak to jen, nejsou tím nejnebezpečnějším aspektem celé situace.“
Bruce Davis - odsouzený za vraždy
„Násilí musíte ukazovat takové, jaké je.Pokud nejste realističtí, je to nemorální a škodlivé. Obscéní je, pokud násilí nechá diváka chladným."
Roman Polanski, režisér - manžel zavražděné Sharon Tate /r. 1971/
výstavy podzim 2007 / zima 2008
/kompletní přehled viz archiv výstav/
"Vánoční Jiřák 2008"
12. 12. - 22. 12. 2008
- vánoční trhy, koncertní stan Řev Bořivojky /Náměstí Jiřího z Poděbrad, Praha 3/
- otevřeno odpoledne /večer točené pivo a koncerty...
- program akcí ve stanu: www.revborivojky.cz
.
- malá výstava syntetickým emailem
    . "Výstava fotografií workshopu SČF - Současná tvář Žižkova"
- 21. říjen - 29. listopad 2008
- Galerie SČF, Kollárova 14, 180 00 Praha 8
- Vernisáž výstav: 21.10. v Galerii SČF a 22.10. v galerii Krásova 37
 Workshop na téma Současná tvář Žižkova, je pokračování cyklu "Praha dříve a nyní". Pod odborným vedením např. fotografa Jiřího Všetečky, nebo kunsthistorika Vladimíra Czumalo, se účastníci workshopu seznámili s možnostmi fotografování města. Klasickou i digitální technologií.
  - vystaveno v galerii SČF - vystaveno v galerii Krásova 37
Workshop "Contemporary shape of Žižkov" in pursuit of cyrcle "Prague before and now". Under expertise advice of (among others) photographer Jiří Všetečka and historian of the art Vladimír Czumalo participants became acquainted with different options of taking pictures of the city-landscape using traditional and digital photography technologies. The exhibition appears simultaneously in art galleries SČF and Krásova 37.
"5. Žižkovský výtvarný salon"
- 8. 9. - 3. 10. 2008
- společná výstava v galerii Atrium /Čajkovského 12, P 3/
.
- "Ve snaze oživit tradici klasických salónů, na kterých mohla široká škála umělců představit svoji práci veřejnosti..." /pořádá Městská část Praha 3/
     .
"REMAKE" červen - kino Bio OKO /Františka Křížka 15. Praha 7/ červenec / srpen 2008 - Café Arte /Žitná 35, Praha 1, otevřeno cca 19.00 - ??/
>> prodlouženo do konce září 2008/
.
- remake obrazů z výstav 1998 - 2008
    - instalace v Café Arte .
Remake /tedy "nové zpracování"/, je příležitost, jak pohledem z novéhlo úhlu pochopit smysl původního díla. A desetileté výročí od první výstavy /Ekocentrum Rosa v Karlíně, květen 1998/, je dobrou příležitostí k analýze určité sumy práce. Podstatná je ale možnost smíření s vlastním rukopisem a v podstatě ustálenou soukromou ikonografií.
Ačkoli jsou výstavy obvykle strukturované ve smyslu konkrétního konceptu, jednotlivé obrazy mají několik opakujících se forem a typickou ikonografii. /Na mnoha výstavách byl např. obraz "realisticky" znázorňující meloun, ovšem v symbolickém významu, který odpovídal koncepci konkrétní výstavy./
Koncept konkrétních výstav zastupuje námět jediného "klasického velikého" obrazu. Jednotlivé artefakty, ze kterých jsou výstavy tvořeny, jsou vlastně "fenomény". Ale mají roli objektů v "zátiší". Výstava je tedy realizací Zátiší...
Pokud za to nejdůležitější v umění považujeme proces, který probíhá v člověku při "prožitku umění", chápeme autora jako "aranžéra reality". Autor tím, že vytvoří arteficiální realitu, pomáhá divákově ne-pozornosti vyselektovat významovou strukturu, metaforu, se kterou divák přirozeně rezonuje. Tato rezonance uspokojuje základní lidskou potřebu - setkávat se v realitě s "dvojníkem" svých pocitů a prožitků. A s odezvou. Clověk potřebuje "být poznán". Evoluce lidského druhu je založena na základním vztahu, na přijmutí individuality komunitou /rodinou/.
Svobodný člověk ve svobodné společnosti? To je jen iluze, podporovaná reklamním průmyslem.
Sociální patologie mají stejné kořeny, jako umění - deprivaci, nedostatek, chlad. To je původ "volné tvorby" našich pravěkých předků. /Vytváření značek, označujících lovecké teritorium, nebo ukrytou kořist, je ještě starší/. Artefakt existuje nezávisle na svém tvůrci, ale je mu přesto blízký. Čľověk už není v džungli sám, vidí-li na stěně otisk dlaně. I když ta dlaň byla jeho vlastní...
  .
. - vernisáž výstavy Remake v Bio Oko /3. 6. 2008/
       foto z vernisáže Jonatan F. > další na: http://jonatanphoto.com/diary/report/WEB_KLIMENT_08/thumb.html
.
mediální partner: support:
 CULTURECROSS
.
prostor > SKUTEČNOST < výstava
15. 10. - 15. 11. 2007 /prodlouženo do 2. 12./
- v prostorách klubu SKUTEČNOST
/nedaleko Náměstí míru, tram. zastávka Krymská - č. 4, 22, 24/
- otevřeno podle programu - http:// www.skutecnost.cz
>>> neplánovaná výstava - v pondělí domluveno, ve středu instalováno ...
. Richard Kliment - obrazy, UV malba
Jan Hansen - obrazy, kartony
Mikuláš Petr - fotografie
.
 obrazy RK, Jan Hansen  fotografie Mikuláše Petra  obraz Jan Hansen, postava - Vincek obrazy Jan Hansen, RK  RK  RK RK RK.
fenomény " skutečnosti" a " reality"
> realita = socio-kulturní prostor, konvence, morálka, zaměstnání
> skutečnost = vhled do motivace jednání, kulturní ekosystém, soukromá rekapitulace
.
Na podzim roku 2007 je to přesně 10 let reality od vystěhování z mého prvního pronajatého bytu v Praze,
v Krymské ul. č. 39. V tom bytě jsem se odhodlal malovat, v ulicích kolem jsem hledal kartony,
... a cítil se dobře - i když trochu jako v emigraci.
Jan Hansen tam za mnou občas přijel, hodil do záchodu a pochcal mojí mourovatou kočku,
a pak jsme šli do hospody Nashvill, která měla vchod přesně naproti dnešním schodům do prostoru Skutečnost.
V té době bych výstavu koncipoval jako válku a pornografii. Žádné kytky, labutě...
Jenomže skutečnost bez pochopení evolučních strategií přírody není kompletní.
A svou roli hraje i začínající sešlost věkem...
Tak jsem rád, že Hansenovy uřezané hlavy teď na výstavě vyvažují fotografické portréty živých lidí
Mikuláše Petra.
Válka, láska, drobné úchylky a právní řád, podložený ideologickým dogmatem ...
To všechno skládá jednotu skutečnosti - a proto je skutečnost nadřazená realitě.
RK
"Fragmenty Svatováclavské kaple"
27. 12. 2007 - 28. 2. 2008 - vernisáž 27. 12. od 17.00
> > > galerie Vinum Missae /Havlíčkovo náměstí 171 - Havlíčkův Brod/
.
- výstava obrazů a fotografií - výstava se skládá ze dvou částí: 1. Obrazy a fotografie, inspirované gotickou výzdobou Kaple sv. Václava v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
2. Nová interpretace účelu kaple a její gotické výzdoby /1370 - 1378/ - kaple jako kontemplační prostor pro psychologický "proces individuace" panovníka - přijmutí a pochopení role "Krále" - úloha drahokamového obložení kaple v kompozici nástěnných maleb V achátech Svatovítských
zríš zděšen své vlastní rysy ... Guillaume Apollinaire - Pásmo  - detail ametystu v kapli sv. Václava - příprava výstavy v ateliéru Krásova 37 /Torzo Ježíše, Karel IV/ - prosinec 2007 - východní stěna Svatováclavské kaple Katedrály sv. Víta > "Ecce Homo" - Jan 18/2 - A žoldnéři zpletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a pláštěm šarlatovým přioděli jej.
> "Hlavní oltář" - Jan 19/26 - Tedy Ježíš uzřev matku, a učedlníka, tu stojícího, kteréhož miloval, řekl matce své: Ženo, aj syn tvůj.
> "Dokonáno jest" - L 23/46 - A zvolav Ježíš hlasen velikým: Otče, v tvé ruce poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
--- kompletní text k výstavě zde /odkaz "Katedrála sv. Víta"/
noviny Cesta Vysočinou /30. 1. 2008/
text: František Uher
 vernisáž: pánové P. Musílek, F. Uher, J. Kliment, V. Kouba, V. Čonka
  - pohled z galerie na náměstí v Havlíčkově Brodě /Mariánský sloup, radnice s kostrou Hnáta/
 .
"Fotorenesance 4"
- ateliér Karla Koutského - výstava obrazů a fotografií
/Pod Vyšehradem 1, Praha 4/ (tram. zast. Podolská vodárna)
- vernisáž 31. 10. 2007 od 18.00
- vystavují např.: Karel Koutský, Petr Vlach, Bob Hochman, Petr Král, Richard Kliment, Hana Hralová, Petr Šmok, Filip Malát, Jaromír Červenka, Jaromír F Palme, Jan Mašek, René HralaLibor Horyna, Jindřich Faktor
- hudba např: Jaromír Červenka, Jan Mašek, Mario Bihari band, Bob Hochman
 report z Fotorenesance č. 4
report z Fotorenesance č. 3
 - úvodní slovo: Petr Axmann:
Vážení přítomní.
Osud a Karel Koutský tomu chtěly, abych dnes promluvil na této vernisáži a to i přesto, že převážnou část vystavujících ku své vlastní škodě - neznám a že převážná část z nich patrně k jejich velkému štěstí - nezná ani mě. Nicméně stalo se. Na úvod snad ještě, že nejsem kunsthistorik, historik ani hysterik, kritik, literát, galerista, kurátor ba ani prokurátor. Co nebo spíše kdo mě s touto výstavou spojuje je osoba jenž toto vše zaranžovala, různé lidičky dohromady sezdala a k aktivitě přemluvila, prostory zajistila, s kůží na trh šla, aby v překotném tempu a zmatcích jí vlastních toto vše zaštítila nenápadným půvabem své vlastní osobnosti. Znám se s ní desítky let a nejednu její výstavu jsem absolvoval, občas i zahajoval. Touto personou není nikdo jiný, než jistý letitý průzkumník smíchovských dvorků, pavlačí a zahrad, fotograf - prý amatér, též jeden z vystavujících, v úvodu již zmíněný - Karel Koutský.
Domnívám se, že jsem za ta léta poznal alespoň částečně jeho pocity, duševní pochody, životní postoje, vkus, a inspiraci, a že občas dokážu i předpokládat co právě provede, na což jsem obzvlášť hrdý. Nepochybuji tedy že při výběru spoluvystavujících autorů postupoval Karel dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Bráno pohledem řidiče automobilu, brázdil a brázdí Karel Koutský rád všechny možné cesty a silnice, nicméně pociťuje jistou nedůvěru k dopravnímu značení. A řekl bych, že nedůvěru až patologickou. Ne že by nerespektoval či snad nechtěl respektovat pravidla silničního provozu, to ne. Kamenem úrazu jsou pro něho však ony nešťastné přikázané směry, zákazy vjezdu, omezení rychlosti, semafory, apod. Dlužno dodat, že i v roli chodce, si Karel nikterak nezadá s řidičem. Zebra pro něho neznamená víc, než jakýsi výtvarný doplněk nudné asfaltové šedi. O divných blikavých panáčcích na jejím opačném konci raději už ani nemluvě. A proto je dnes malým zázrakem že se tato vernisáž pod jeho neviditelnou patronací vůbec koná. Za což vděčíme i některým duchapřítomným jedincům, kteří se onehdá nacházeli zrovna v jeho blízkosti.
Dnes se tedy otvírá výstava zhruba 15ti autorů - fotografů, výtvarníků, malířů, grafiků, kreslířů, lidí různých zaměření, profesí a osudů. Ne každý jest profesionálem z hlediska suchého výkladu zákona, téměř každý jest však profesionálem z hlediska čistě lidského. Koncem to můžeme za chvíli posoudit všichni.
Nepochybuji že tato výstava není ani první ani poslední kde tito autoři vystavují, vystavovali a vystavovat budou. Nepochybuji ani, že například významná domácí Mekka umění - slovutná galerie vskutku národní by jim jistě ráda pootevřela dvířka, aby mohli jít tomu štěstíčku trochu naproti. Žel pouze časové zaneprázdnění jejího vrchního sbormistra jež v sobě náhle objevil ryzího vlastence a v jednotném bojovém šiku vyrazil na Letenskou pláň hájit národní čest proti nepřejícím cizákům, způsobilo, že tito milí umělci budou exhibovat svá díla v objektu podstatně povolanějším než je NG, totiž v objektu gynekologie (což možná uvítají v blízké budoucnosti některé přítomné dámy), a co víc - dokonce ve zvláštních místnostech vymezených k takzvanému " Doléčování" ( což možná již v brzku využijí i někteří přítomní pánové). Podařilo se tedy téměř neuskutečnitelné - spojit příjemné s užitečným. Skloubit estetično s anatomií a duchovno s psychiatrií. Netřeba tedy litovat, že zmiňovaní umělci pouze nešťastnou shodou náhod nevystavují momentálně u excentrického monarchy z paláce Kinských. Dříve nebo později na to stejně přijde. To až budou, jak o nich všech spokojeně říká s patosem sobě vlastním již několikrát zmiňovaný smíchovský dvorkař Kája Koutský, " JEJICH JMÉNA VYTESÁNA ZLATÝM PÍSMEM NA PIEDESTALU POMNÍKU VELKÉHO UMĚNÍ." Naopak právě teď a zde na rozhraní Podolí a Vyšehradu, je to pravé místo, kdy se do tohoto piedestalu začnou rýt alespoň počáteční písmena.
Kde jinde než v tomto útulném domku pod Slavínem lze nahlédnout za hranice vědomí nám obyčejným smrtelníkům mnohdy rafinovaně ukrytém. Mají - li autoři s Karlem Koutským společný cit pro dopravní značení - to jest, že přinejmenším pro samé značky nezapomínají na vlastní směr cesty - netřeba se o osud jejich i osud této výstavy obávat.
Děkuji za pozornost
P. Axmann
.
.
|
